Radkův zápisník

Podotýkám, že ne pirátsky jsme se vydali pořezat padlou břízu. (Haha.) Takže jsem vzal motorovou pilu, olej, benzín, náhradní řetěz, klíč a kleště. Hned první řez a pila zaseklá v kmeni. Nakonec jsme to s pomocí páky vypáčili. Už jsme toho nařezal docela dost, když v tom jsem opět zvolil špatný řez a pila zůstala zaseklá… opět jsme ji vypáčili, ale řetěz byl nějaký pomotaný, tak jsem se ja otvírat vnitřnosti (běžná praxe). Je třeba povolit dva šrouby a sundat kryt. Ten ale nějak držel… tak jsem mu pomohl šroubovákem (jemně vypáčil). Vše jsem vyčistil (od pilin a bordelu) a narovnal řetěz. Už to ale nešlo zpátky. Tak hotovo, pila na návštěvu k panu Boudovi do servisu. Tam to bylo za minutu spravené a že prý se nemá kryt sundavat, když je pila zastavená (to je takové to kejvací plastové před vaší rukou, co zasekne řetěz, když vám pila letí do obličeje). OK. No a další týden jsem dořezal a šli jsme to s taťkou odvézt. Zetora jsme naložili až po střechu.

Na tu radlici se toho vešlo... ale pak už jsem měl pocit, že to musí převrátit.

Pneumatiky už docela trpěly, ale taťka pořád přikládal pod kotel.

Jen mu nalož.

Traktor se nepřevrátil, ale měl velké potíže vyjet. V tom lesíku je totiž bažinka a tu nezamrzla ani globální zima. Po chvíli hrabání byla všechna kola obalená bahnem. Nakonec to ale kaBrňák zvládl.

Po kolena v bahně.

Silvestrovská oslava se povedla. Z dobrých důvodů zde nemohu uvést žádnou svoji fotku. Maska má novou výzdobu, která starou školu zklame. Dá se to ale přežít. Naopak Masku chválím za dobrou hudbu. My jsme šli z Michalu směrem na Starák, pak do Masky a domů. Snad se někdo ujme té příjemné povinnosti trochu se rozepsat :).

Kostelní Bříza na slovo vzatá.

Kostel a bříza

Amy běží za aportem

V titulku konstatuji, ale nejsem si tím jist. Budu to ale předpokládat. Jedna z indicií je např. v Paroubkově rozhovoru pro Kateřinu Eliášovou na Aktuálně.

A.cz: Existují pro sociální demokraty nějaké mantinely, kde jste třeba ještě ochotni ustoupit tomu úplnému zrušení poplatků? Osvobození od platby pro důchodce nebo děti…
Podívejte, naším programem je zrušení poplatků jako celku. Takže v tomhletom mantinelu my se pohybujeme. Čím dřív to bude, tím lépe pro lidi.

Vy sám těm poplatkům nevěříte? Nevěříte v tu jejich regulační roli? Jak byste regulovali vy?
My jsme to plnili jinak. Když jsem povolal do vlády Davida Ratha coby ministra zdravotnictví, tak se nám během necelého třičtvrtě roku podařilo zdravotnictví finančně stabilizovat. Finanční parametry jsme nastavili tak, že vydržely až doteď. Zrušení poplatků je pro nás prostě vlajková loď. My se za to budeme prát jako Francouzi u Verdunu.

Čísla z Ministerstva zdravotnictví ukazují, že se skutečně podařilo zamezit zneužívání zdravotní péče. Myslíte si, že je to důsledek poplatků, nebo něčeho úplně jiného?
Jde o to, jestli pacient sám dokáže rozeznat, co je jeho zájem. Těch 30 korun by nemělo být tím faktorem, který rozhoduje o návštěvě lékaře. To by měla být ta skutečná potřeba ochrany zdraví.

A.cz: A podle Vás jsou ve zdravotnictví třeba nějaké regulační nástroje, nebo ne?
My jsme se snažili regulovat v té poslední fázi naší vlády rozpočtovými nástroji, tedy limity, které lékaři dostali. Například finančními limity na léky. Myslím, že se to v zásadě daří.

Nevím, mně přijde, že otázky nejdou dost do hloubky. Když si vezmu, že snad každá akademická práce poplatky podporuje, tak přeci nemůže být těžké Paroubka položit na lopatky. Poplatky jsou dobré proto, že odradí lidi, kteří by k lékaři šli zbytečně. Tím se šetří peníze. Pokud by poplatky někoho existenčně ohrožovaly, tak mu budou komepnzovány, to už je podružnost a, slovy doktora Drátha, ze systémového hlediska naprostá marginálie a nepodstatnost.

Já bych se třeba předsedy zeptal, co znamená, že by o návštěvě lékaře měla rozhodovat skutečná potřeba ochrany zdraví. Předpokládám, že to znamená pokračování současného stavu. Je ale třeba světu říci, že lidé chodí k lékaři zbytečně a že ČSSD proti tomu nic nedělá.

Obecně zato, otázka, zda-li jsou ve zdravotnictví potřeba nějaké regulační nástroje, je asi z jiného kosmu. Zdravotnictví je totiž tak trochu synonymem pro regulaci. Myslím, že je to práce pro novináře, co se neštítí ekonomie (nezužuji tím defininčí obor na prázdnou množinu?). Ten by měl sestavit otázky a trápit politiky na skřipci. Myslím, že již zmiňovaní z Událostí, komentářů to umí.

Před publikováním článku jsem změnil titulek z Média Julínkovi nepomohla. Beru za fakt, že Julínkův tým včetně ekonomek Bryndové a Maďarové, které nás učí ve škole o zdravotnictví, nezvládl komunikační strategii svého produktu. Podle mě je to ale pro média velice zajímavé a snad i povinné se o ten návrh zajímat na vlastní pěst a snažit se ho představit. Tuplem, když se o některých jeho částech snad dá říct, že jsou objektivně správné. Tuplem, když většina protiargumentů Paroubka a Ratha jsou populistické nesmysly. Média by měla bojovat proti zaplevelování veřejného prostoru výroky typu Zrušení poplatků je pro nás prostě vlajková loď. My se za to budeme prát jako Francouzi u Verdunu.

Na svém silničním bicyklu jsem několik let jezdil na sedle Selle Italia SLR. To v době svého vzniku způsobilo pořádný rozruch, protože bylo výjimečně lehké, vypadalo jako středověký nástroj, a přesto bylo nakonec pohodlné. Už rok jsem s ním jezdil s naprasklou lyžinou. Prasklina ale byla mezi dvěma držáky pod sedlem, a tak šlo jezdit i s jí. Ježíšek ale odtušil, že se prasklina zvětšila, a tak mi přinesl sedlo jiné, rovněž populární. Fizik Arione je také lehké (byť skoro 2x těžší než SLRko), ale hlavně nabízí více možností posedu, protože je delší. Líbí se mi na něm širší plochá špička. Uvidíme, co na to řekne praxe. Kupoval jsem ho v Kolokrámu, kde mi nakonec díky nedostupnosti nejlevnějšího modelu nabídli se slevou Arione Wing Flex Ti.

Ještě aby nevznikly fámy, tak to prasklo, dle názoru zkušených, proto, že jsem měl sedlo posunuté moc dopředu (většinu života odsloužilo na kole s dlouhým rámem), a tak hodně trpělo… tuplem když jsem těžkej a rád jezdím na špičce v časovkářském stylu. Časem se lehce ohnulo a lyžina rověnž tak.

Se sedlem jsem byl velmi spokojen, protože tak nějak vystihlo můj tříselný charakter. Ale někdy také ne… třeba na začátku sezóny to bylo a je vždy bolavé. Ale to asi u každého sedla. A jednu věc musím zdůraznit: to sedlo je krásné. A proč jsem si nevybral ke svému černobélému kolu moderní bílé sedlo? Protože ho mají všichni a protože je to možná náročné na údržbu a znáte mě…

Potkal jsem ji snad ve všech článcích a komentářích Marka Prokopa na téma SEO v posledních dnech a nejvíce v posledním. Přitom (i) jeho článek o démonizaci SEO je děravý (viz níže). A jeho komentáře pod články jiných nalézají chytré a nesouhlasné odpovědi (a samozřejmě přikyvování davu). Takže v mých očích je bezdůvodně sprostý.

Jiří Hlavenka napsal

Zkuste si, když někam cestujete, najít podstatné turistické informace o dané lokaci (památky, kultura, příroda atd.): jsou přebity desítkami stránek podstrkávající nám hotely, letenky či jinou komerci v daném místě.

Marek Prokop píše: Ano, mnoho webů o turistických destinacích nabízí i hotely a letenky. Nevšiml jsem si, že by něco takového JH zmínil. JH napsal, že weby nabízející hotely jsou v očích Google na dotaz o turistických informacích lepší než informační weby.

Argument J. Hlavenky

Ve výsledku musí pak i tvůrce nekomerčního, informačního webu (například stát, region) investovat nejen úsilí, ale i nemalé peníze, aby v souboji se sice nepříliš relevantními, ale o to lépe financovanými weby uspěl.

je odbyt otázkou Má snad mít web státu či regionu automatické právo na úspěch, i když nic zajímavého neobsahuje a je udělaný úplně špatně?. Otázka argumentuje tím, že uvažovaný web je nekvalitní. O tom ale Hlavenka vůbec nemluvil. Naopak, jeho argument počítá spíše s opakem a zdůrazňuje, že informační chudost komerčních webů je kompenzována penězi.

Ano, i tvůrce nekomerčního informačního webu musí investovat do jeho celkové kvality (obsahové i technické) a propagace, aby uspěl. Úspěšný a pro uživatele přínosný web bez investic udělat a provozovat nejde.

Ať už investuji přímo peníze nebo svůj čas, vytvořím tedy jako nekomerční tvůrce web. Pokud jsem schopný, sestavím si web dle standardů (vč. sémantických) a správně napíšu texty a nabídnu web ostatním k prohlédnutí a k případnému naodkazování. Nevím, co M. P. míní těmi investicemi nutnými k přežití webu. Zřejmě jsou to peníze nutné na propagační boj s konkurencí. Ten si ovšem představuji takto: kdo se ukáže Googlu v lepším světle, zvítězí. Člověk je umísten do pozadí.

Zajímavé je, že s třemi shrnujícími body M. Prokopa souhlasím.

Mám pocit, že M. Prokop hájí svůj obor, který je ale ve skutečnosti trochu jinde. A tak každý mluví(me) o něčem jiném. Myslím si, že business zvaný SEO dnes nespočívá jen v uzpůsobení stránky pro vyhledávač bez újmy na užitku člověka. Spočívá také v umělém zvyšování důležitosti, které kazí výsledky vyhledávání.

Očůrat Google, hacknout Google… co to znamená? Zřejmě získat jinou než přirozenou pozici ve výsledcích hledání. Přirozená pozice je ta, která vznikne použitím metod, které zahrnují

• uplatnění sémantiky dle standardů (správné užití tagů, např. h2, title, strong, a, meta, …),
• psaní textů pro čtenáře webových stránek (je to jiné než pro čtenáře jiných médií) a
• dobrovolné (nezávislé, bez finanční motivace) odkazování na jiné webové stránky.

Prodejci zboží a služeb dnes chodí za SEO profesionály s tím, že chtějí, aby se jejich web objevoval ve výsledcích hledání na lepší pozici. SEO profíci klientům nabízí, že jejich web učiní pro vyhledávače srozumitelnější. Myslím, že to obecně není nutně v rozporu se srozumitelností pro lidi. Po přirozených metodách popsaných výše ale přijdou další metody, které jsou vsazeny do optimalizačního procesu: co největší efekt za co nejmenší peníze a s co nejmenší penalizací od vyhledávače. A je jedno, na jakém místě na stupnici white-black SEO se nacházejí. Nepřirozené metody vyhledávačům říkají více, než říkají lidem, a většinou jim lžou. Podstrkují jim informace, že jistá stránka je zajímavější než ve skutečnosti. Jde například o výměnu a koupi odkazů, o psaní textů s větším ohledem na klíčová slova než na srozumitelnost (např. neskloňování) a o řadu nelegálních metod.

Přirozené metody, které jsem popsal výše, jsou podle mě tak přirozené, že si nezaslouží jméno SEO. Je to jako kdybych založil obor “Pití vody z kohoutku”.

Myslím si, že většina SEO profesionálů dělá s maximální snahou to, za co jediné mohou dostat peníze: umístit se nahoře ve vyhledávači (tj. získat více čtenářů a zákazníků; pozn.: implikace platí i opačně). A tím podle mě zhoršují výsledky vyhledávání. A to proto, že svět vyhledávání zkrátka není černobílý. Očůrat Google jde.

Prezentace na Ageing.

Snažil jsem se vymyslet co nejprovokativnější yet smysluplný titulek… a CPE je centrálně plánvaná ekonomika. Snad dojdu k tomu, že titulek dává smysl.

Takže o co jde. Moc se mi líbil článek Jiřího Hlavenky o škodlivém vlivu SEO. Stal se však terčem doslova posměchu komunity SEO-áků. A tak se pokusím vysvětlit, proč stojím za Jiřím H.

Co je standardní stav světa

W3C sestavilo a neustále aktualizuje způsoby, jak na Internetu zobrazovat informace. Vytvořilo značkovací jazyk HTML, pomocí kterého se dnes dělají webové stránky. Například mezititulek uděláte pomocí značky <h3>. Takto můžete vytvořit odkazy, tučné písmo, seznamy, nadpisy, podnadpisy, citace, obrázky, tabulky, titulek stránky a tak dál. Váš osobní vklad je, že pomocí značkami obalíte svůj text. A to, co platí v normálním světě, platí i na Internetu: text musí být kvalitně napsaný: jasný, informačně bohatý, strukturovaný atd.

Google a jiné prohlížeče si vaše stránky přečtou, zaznamenají do databáze obsah a … konkrétně Google vypočítá Pagerank, který vašim stránkám přiřadí místo ve výsledcích hledání. Pro Pagerank je důležité, kolik a jakých stránek odkazuje na vaši stránku (sekce 2.1.1 v paperu Sergey Brin and Lawrence Page) - čím více, tím lépe.

Tak, a zde bych udělal tečku. To, co jsem popsal, by měl být konečný stav vyhledávacího světa.

• Lidé by měli stránky tvořit dle standardů značkovacího jazyka.
• Stránky by se měly psát a sestavovat racionálně, aby kvalitně předaly potřebné informace.

Tento normální a racionální stav někteří lidé nazývají optimalizací pro vyhledávače (definice), což mi přijde jako matení smyslů. Jde to však chápat. Málokdo umí sepsat stránku kvalitního textu, takže není divu, že na tom vzniká celý business.

Mimochodem, jeden může jen doufat, že optimalizace pro vyhledávače není v rozporu s optimálním stavem pro samotné čtenáře, protože pak by si boty (stroje, co pro vyhledávače čtou Internet) početly, zatímco my lidé bychom jen zírali.

Hackování Googlu

Mezi výbavu firem, které nabízejí SEO, to jest lepší pozici ve vyhledávačích, patří práce s klíčovými slovy, budování zpětných odkazů a copywriting zaměřený na vyhledávače (psaní textů, např. popis nabídky služeb, popis firmy).

Jaký je optimální stav Internetu pro jeho uživatele? Aby našli to, co hledají. Google a jiní se snaží popsat informační hodnotu každé stránky a využít tuto znalost k nalezení optimální stránky. Myslím, že by bylo všeobecně špatně, kdybychom informační prostor obohacovali o informace, které nejsou založené na pravdě, ale na finančních zdrojích provozovatele webové stránky investovaných do optimalizace pro vyhledávače. V takovém případě bychom navozovali dojem, že jistá stránka, nyní na prvním místě v Googlu, obsahuje nejkvalitnější informace na dané téma.

Z pohledu vyhledávače a jeho uživatele by ideálním stavem bylo, kdyby existoval standardizovaný způsob na napsání textu stránky a pak už jen přirozená aktivita uživatelů. Cokoliv navíc systém zanáší jako prach a přináší mlhu.

Pomocí vhodné techniky optimalizace pro vyhledávače lze totiž sestavit stránku, která, ač neobsahuje nic zajímavého, tak je na předních místech ve vyhledávání nejen podřadných hledačů jako je Seznam, ale i na Googlu. Kupování a výměna zpětných odkazů je zářným příkladem, jak Googlu říci, že vás ostatní oceňují jako dobrý informační zdroj, ačkoliv to tak není. Text optimalizovaný pro vyhledávače SEO sadistou je pro člověka špatně čitelný.

Je to zřejmé: provozovatelé stránek chtějí být na prvním místě ve vyhledávačích a udělají pro to cokoliv. Užitím SEO technik předstírají kvalitní informační obsah. Až na čestné výjimky si lze SEO představit jako partikulární zásah od ekonomiky, který je, jak víme, většinou špatný.

Argumenty Marka P.

Hlavenka píše zkuste si, když někam cestujete, najít podstatné turistické informace o dané lokaci (památky, kultura, příroda atd.): jsou přebity desítkami stránek podstrkávající nám hotely, letenky či jinou komerci v daném místě. Marek Prokop nevidí, jak to souvisí se SEO. Já to vidím: komerční prodejci investovali do koupě zpětných odkazů a získali tak statut kvalitního zdroje, ač z nich uživatelé hned utíkají. (Jak Marek P. odkazuje na hledání Jiřího Hlavenky a biopotravinách, tak já žádné biopotraviny nevidím.)

MP pak říká, že každý tvůrce webu musí investovat do jeho celkové kvality a propagace, aby uspěl. Myslím, že by bylo moc pěkné, kdyby stačilo vytvořit kvalitní web. Kdyby vyhledávače takovou perlu uměly najít samy od sebe. Možná by to uměly, kdyby nečelily zamořenému Internetu. Argument MP o tom zda-li má mít web státu či regionu automatické právo na úspěch, i když nic zajímavého neobsahuje a je udělaný úplně špatně, vůbec nechápu, a to proto, že nedává smysl. Spíše než argument je to totiž identita.

Dále tvrdím, že když Jiří Hlavenka hovoří o “hackování technologie vyhledavačů”, tak stejně jako já má evidentně na mysli má na mysli stále ještě tzv. white-hat SEO:

• přebujelé používání klíčových slov, které optimalizuje text pro vyhledávače, ale ne pro čtenáře,
• komerční budování sítě zpětných odkazů (něco jiného je budování toho stylu, že např. tvůrcům webu o cyklistice v KV kraji pošlu nabídku, aby umístili, dle uvážení, další hodnotný zdroj pro své čtenáře).

Jako správné SEO vidím to, které zajišťuje

• zajišťuje aplikaci standardů jazyka HTML,
• dobrou čitelnost a informační kvalitu textů na stránce,
• přirozenou sít zpětných odkazů: totiž že kompenzuje nedokonalost internetového trhu: těžko mohu od tvůrců všech ostatních stránek vyžadovat, aby právě mou stránku ohodnotili a případně na ni umístili odkaz; proto jim mohu poslat odkaz (překonat infomační bariéru) a nechat je, bez jakékoliv odměny, odkaz umístit.

Závěr

Světu jsem chtěl sdělit svůj teoretický pohled na svět vyhledávání. Ideálního stavu však lze dosáhnout jen těžko. Tvůrci stránek totiž předstírají informační hodnotu.

Jo, prosincové vydání je hezké. Ještě jsem ho nečetl celé, ale už tak jsem zachytil několik signálů… Tak třeba Zako se pochlubil, že svou milou neviděl už skoro týden, apelujíce na lidi, aby se nepoddávali spěchu…

V článku o jednání AS o přejmenování je napsáno, že senátoři z IES měli na jednání rezignované výrazy, o čemž nevím. To mi znovu potvrzuje, jak je těžké mluvit o něčem, co nelze popsat objektivně. # Předseda senátu Juptner na tom jednání poznamenal během jednání před hlasováním např. “tuším, že se zde háže předčasně flinta do žita” anebo “skutečně rozhodně až hlasování a Ivo Koubek na to jde takticky, pozice outsidera je výhodná”. Legitimní nebo ne, rozhodně je to úsměvné (když to ale řekl, poněkud mě naštval, bo ho v jeho pozici vidím spíše jako neutrálního). # Ještě k onomu jednání. Vítězem soutěže a nejlepší výrok se stala Alice Tejkalová, odpůrkyně návrhu: “Jsou mezi námi lidé konsensuální jako např. Ivo Koubek. Pak jsou tu lidé konfliktní, kterým já nemohu věřit, že to mylsí upřímně, a proto budu hlasovat proti.” # Děkan si po zamítnutí návrhu vzal slovo a mluvil… o myšlence, že instituty na FSV mají svůj vlastní svět a že ten jeden svět vidí každý jinak. “Myslím, že to tak je.” Ilustroval to (na ose IES - zbytek) na citaci prof. Šiklové v nové knize od doktora Stehlíka z FF UK o tom, že sociální věda má vyvozovat morální závěry. I když, tohle si možná ve skutečnosti myslí málokdo… nevím. Na IES ale asi nikdo.

OK, move on, Radvan.

Pánové Gregor a Mejstřík komentují výsledek hlasování. Gregor: do opakování tohoto projektu bych už nedal ani joul energie. Oba hýří pojmy, kterým zbytek FSV nebude rozumět a kterým se zasměje, byť to bude smích nad vlastní neznalostí. Nemohu o tom bohužel psát zobšírna. Tak snad jen to, že se mi líbí, jak má Martin Gregor strukturované argumenty.

Matěj Stropnický schytal za svůj článek velkou kritiku ze všech stran. V Sociálu se přidal Vašek Vislous. Pak následuje dvojstránka s názory od Honzy Průši a dua M. Polívka a M. Kašpar. Honza zvůvodňuje postavení ekonomie vedle sociálních věd. MaM se ve svém názoru naklání od věcných argumentů k osobním poznámkám a vyvrací několik argumentů pro přejmenování. Protestovat by se dalo proti mnoha větám a snad k tomu najdu čas - chuť mám. Například hned u prvního argumentu IES formulovaného poněkud kostrbatě “Uchazeči nemohou najít, že se ekonomie učí i na UK” vidím nekvalitní vyvrácení: “Je to podobný nesmysl, jako kdyby uchazeč o studium politologie tvrdil, že obor na FSV nenašel, protože ho fakuta nemá v názvu.” Následuje cenné sdělení, že “‘zájemce o nejlepší ekonomickou školu v Česku’ (jak o sobě IES rát tvrdí) je jistě natolik schopný, aby si ekonomii na UK vyhledal i za současného názvu.”

MaM asi považují ekonomii za stejně přirozenou součást sociálních věd, jakou jí je politologie.

Jistě existuje směr pojetí světa, ve kterém to platí, ale zcela jistě tato myšlenka neplatí ve světě středoškoláků a ani vysokoškoláků, prostě v realitě. Když se zeptáte prváků, tak řeknou, že vážně nečekali, že na se FSV učí ekonomie, a ještě k tomu taková matfyzácká. Tento protiargument jde vyvráti jednoduše jednak empiricky (většina prváků na IES narazí náhodou, zatímco IPSáci chodí cíleně) a jednak teoreticky - a o tom psal Honza.

MaM dále píší o motivacích studentů studujících méně prestižní školy na polarizovaném měřítku, což nepochyběn doplní informační set těch, kterých se to týká.

Moc se mi líbil koutek děkana. Jednak s ním souhlasím, když kritizuje studenty, když se diví, že by snad měli, jako on za svého mládí, trávit dny v knihovně. Ae svém Kouktku děkana píše o svém oblíbeném tématu - filosofie vědy. A taky o Matěji Stropnickém.

Na str. 27 nám slečna Chaloupková na své fotografii naznačuje, že ve Španělské Granadě bylo skutečně horko.

Takže fajn :).

Hvězda. Ráno vstanu a jdu do koupelny, kde pozdravím, jelikož je to normální, a zavřu dveře, abych nerušil lidi, co spí. Dveře na Hvězdě jsou totiž tenké a netěsní a vše, co řeknete 30 m od dveří A, obyvatelé pokoje s dveřmi A slyší. Včetně tekoucí vody. Jdu na záchod a zavřu za sebou dveře, protože nechci ostatním zjevovat své niterní pocity. Vrátím se zpět a vyčistím si zuby, jdu do pokoje.

99% ostatních obyvatel půlky mého patra dveře nezavírá, nezdraví a hlučí.

V přetopené tramvaji se ostýchám otevřít okno, protože by mohlo sedícímu foukat od obličeje. I sedící se ale ostýchá okno otevřít, protože by ostatním sedícím mohlo foukat od obličeje. Všichni se v přetopené tramvaji potíme.

Ve škole je mi fajn, zvláště od té doby, oc jsem řediteli napsal, aby snížil bazální teplotu budovy, takže už u nás není jako ve skleníku (jako ve většině obchodů a škol), ale normálně. Fajn až na jednu věc: v knihovně je standardem, že si návštěvníci povídají. U počítačů je standardem, že se debatuje tak nahlas, že o tom ví všichni ostatní na dva dny dopředu. Na přednáškách je normální, že pedagog píše fixem, který nepíše, že píše tabuli, na kterou není vidět a tak podobně.

Večer na koleji je to většinou na kalašnikov. Ačkoliv každý ví, že jakýkoliv šramot na chodbě ostatní ruší, tak každý na chodbě křičí. Nikdo v koupelně nezavře dveře, takže slyšíme, jak intenzivně si čistí zuby. Lidé v pokojích se neostýchají mít hudbu na hlasito a svá ústa naneštěstí opatřená zvukovým ústrojím rovněž tak.

Světě, trápíš mě.

Přivítal bych více regulace.

Nápisy Zavírej dveře anebo lépe Brano, co zavírá samo. Tramvaje bez tepla, nápisy Zde se nemluví a pro pedagogy připomínku: ty vaše klikyháky někdo čte. A tak dál.

O víkendu jsem nárazově sledoval Kongres ODS na ČT24, kterou chytáme digitálním signálem, což se např. takovým Roudnickým nedaří (chacha). Po sobotním obědě se doma strhla hádka. Taťka tvrdil, že Češi jsou od přírody levičáci. Líní a podobně. Ale že i v takovém státě se dá dobře žít. Že prý takoví byli už Slované a že to jiné nebude. S tím by zřejmě souhlasil Tibor C., protože kdyby přeci Praotec nebyl tak líný, přešel by Alpy a došel by do země zaslíbené (cyklistice) - Itálie. Mamka oponovala tím, že mladí přeci nemohou být ve větším měřítku levičáci, že jsou rozumní. Tato debata se rozvinula díky otázce, zda zkoumat, jak na DVD rekordéru nastavit nahrávání kongresu, nebo jít raději hned ven na pole pracovat.

Taťka mi již dříve říkal, že trio Veselovský, Železný, Drtinová jsou esa, nejvíc prý Veselovský. Po zhlédnutí reportáží z kongresu a kousku Událostí a komentářů s ním souhlasím. Před chvílí jsem viděl v TV Václava Moravce. A mám takový pocit, že je na ty politiky moc hodný a že nemá po ruce skalpel, aby se jim podíval pod kůži.